Alternativní vzdělávání – základní směry

Myšlenka alternativního vzdělávání je stará jako pravidelná školní docházka sama. Prvopočátky můžeme sledovat až na přelom 14. a 15. století.

Vznikaly jako reakce na klasický školský systém, v té době reprezentovaný především církevními školami. Reformátoři „školství“ často naráželi na nepochopení, nicméně položili základ pro diverzitu v oblasti škol, což má v současné době vliv i na „normální“ státní školy, které částečně některé principy také přejímají.

Většina z těchto směrů staví do středu zájmu ne učivo, ne učitele, ale žáka samotného, dbá na jeho individualitu, přijímá jedinečnost osobností, přirozený vývoj vnímá jako jediný správný nástroj. Ačkoliv se jednotlivě mezi sebou liší, toto je jim více či méně společné.
Mezi otce alternativních pedagogických směrů patří například Vittorino da Feltre (Dům radosti), Michele de Montaigne, Jan Ámos Komenský, Jean Jacques Rousseau, Johann Heinrich Pestalozzi, Lev Nikolajevič Tolstoj, Marie Montessori.
Zatímco v prvopočátcích se jednalo především o soukromé a co se týče počtu žáků značně malé školy, které netvořily ucelený systém řekněme alespoň na státní úrovni (často působili opravdu jen v jedné budově), v současnosti je právě systematika a rozšíření těchto škol velmi propracovaná. Většinou však stále zůstávají v soukromých rukou. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ale tyto instituce, pokud splňují dané normy, podporuje a nestaví je na okraj.

Waldorfské školy se vyznačují blokovou výukou, kdy se například 3-4 týdny vyučuje pouze český jazyk (v prvních dvou hodinách každého dne. Struktura hodiny je změněna v úvodu je tzv. rytmická část (básnička), hlavní (frontální výuka) a vyprávěcí (učitel předčítá).
Daltonská škola pak dává žákům pocit zodpovědnosti, neboť s učitelem vytvoří smlouvu o tom, co se budou učit. Tento plán se vypracovává každý měsíc. Učivo je odbornější než na klasických školách.
Lesní školy – zde výuka probíhá za každého počasí v přírodě. Obsah učiva je podobný, ale přizpůsobený prostředí, jako u klasických zařízení. Cílem je spolu se znalosti získat vztah k přírodě, otužování, předcházení alergiím, pohybové činnosti.
Montessori školy se vyznačují naprostou svobodou dětí ve výběru činností. Speciální montessori pomůcky a pracovní listy jsou dětem volně k dispozici a po úvodních společných aktivitách si děti volí práci samostatně. Úkolem učitele je pouze připravit pomůcky a do činnosti zasahovat jen pokud je to nutné.