Muži nejsou ženy

O mužích a ženách se toho traduje dost a dost, zejména co se jejich vzájemných poměrů týká. Existuje celá řada mouder i rádoby mouder, na nichž nemusí být třeba ani zrnko pravdy. Protože ať si o mužích nebo ženách myslíme cokoliv, vždycky jenom zevšeobecňujeme na základě svých celoživotních zkušeností.

Říká se prý třeba, že se muži obávají nezávislých žen. U někoho to možná platí, jenže kdyby tomu tak bylo, kolik jenom mužů by pozbylo svého mužství! Ani já bych vlastně nebyl až tak docela mužem, protože preferuji spíše ženy nezávislé, než nějaké ty ušlápnuté puťky. Čímž rozhodně nemám v úmyslu ony puťky nějak deklasovat, protože i tyto mají v našem světě své nezpochybnitelné místo.
Dále někdo někde přišel na myšlenku, že většina nesebevědomých mužů časem zraje a po čtyřicítce naopak takovou sebevědomou partnerku po svém boku ocení. Věř si tomu, kdo chceš. Já nevěřím. Protože představa, že ten bačkora, jenž se první polovinu života sebevědomých žen bál, najednou prozře a takovou si zamiluje, mi přijde dost přitažená za vlasy. Daleko spíše bych si tuto eventualitu vysvětloval tak, že po čtyřicítce přijde taková sebevědomá žena na myšlenku, že potřebuje chlapa, a pořídí si tak nějakého toho osaměle žijícího uťáplíka, který svým „zráním“ jen maskuje to, že mu jeho drahá polovička rázně přikázala tvrdit, že už se jí nebojí. A on se tak bojí říci, že se takové stále bojí.
K dalším bludům, jež se o mužích podle tradují, patří, že muži zbožňují, když na sobě ženy mají rafinované oděvy, krátké sukně a hluboké výstřihy, push-upky a podobně. Že prý to muže rajcuje. A ano, rajcuje. Jenže ať si na sebe žena vezme cokoliv, nikdy u muže nemá šanci zabodovat více, než když se před ním promenuje v onom nejznámějším oděvu, tedy v rouše Evině. A jestli muže na ženiných šatech něco zajímá, pak vesměs především to, proč krejčí „tolik mrhal materiálem“. A jestli vám snad nějaký chlap bude tvrdit, že jsou pro něj ženiny šaty to nejpodstatnější, pak vám lže. Nebo je impotentní, respektive čtyřprocentní.
Dále prý muže zajímá i ženina osobnost. S čímž se dá souhlasit, protože každý soudný člověk dá ruce pryč od někoho, s kým nemá sebemenší šanci duševně splynout, jehož názory jsou od těch jeho odlišné jako nebe a dudy. Ovšem zároveň si přiznejme, že je-li takový chlap opravdu chlapem… nejednou dospěje k poznání, že mu nevyhovuje ženina osobnost, teprve poté, co ji dostal do postele. Předtím na podobné zkoumání psýchy neměl ani pomyšlení.

Což je logické. Protože ať už platí tradovaný názor, že muži myslí na sex alespoň dvacetkrát za hodinu, nebo spíše názor oponentů, podle nichž muži myslí na sex pořád,… Co jsem to tu měl vlastně celou dobu na mysli?